Teploty se vyhouply přes dvacet stupňů. Město Berlín ožilo a šedou depresi dlouhé zimy vystřídala svěží energie.
Každý, kdo má doma alespoň tenisky, vyrazil běhat. U jezera míjím na procházce skupinu pacientů kliniky pro mentálně postižené zrovna v momentě, kdy z vody vedle nás osvěžen vylézá první letošní pár nudistů. V jednom místním parčíku využili přistěhovalci z Blízkého východu krásného počasí k uspořádání pořádné rodinné grilovačky. DJs veřejného prostoru zahájili sezonu nekonečné párty. Vzduchem se kromě halal na grilu linou omamné vůně rozkvetlých stromů a keřů, a taky zapálených jointů od lidí, co si na lavičce aplikují svoji dávku vitamínu D.
Potácím se skrz to vše a vzpamatovávám se ze včerejšího zážitku.
V životě nastávají situace, kdy k průseru stačí krůček a jen díky štěstí nakonec vše dobře dopadne. Tentokrát jsem však své štěstí pokoušel příliš. Byl bych tak rád řekl, že jsem prokázal obdivuhodnou dávku odvahy tváří v tvář uniformovaným obráncům zákona, ale prokázal jsem akorát neuvěřitelnou hloupost a naivitu.
…
Dva dny před odjezdem jsem strávil pracemi na autě. Už má své nejlepší kilometry za sebou, ale jakmile nastavíte kurz, drží a nepustí. Nedokážu se představit lepšího osobáka pro život s častými změnami bydliště a občasné přespávání. A ani nechci – Tatanka trpělivě snáší moje ještě ne úplně vytrénované řízení a já se zase snažím být tak šetrný, jak jen umím.
CHYBA! Nejezděte do Berlína s autem. Jste tu neustále obklíčeni cyklisty, a pokud se nezasekáte v rozkopaných ulicích, zasekáte se při hledání parkovacího místa. Veřejná doprava je rychlejší, levnější, praktičtější, a vždycky za rohem.
Den před odjezdem už byla Tatanka bohatší o amatérsky stlučenou skládací postel a druhou řadu šuplíků. Potom jsem se vrhl na rychlý úklid a organizaci všech přihrádek, kastlíků, šuplíků, kapes a dalších úložných prostor. Když nepočítám mnou přidané (a vymontované), má jich auto z výroby celkem dvacet čtyři, a to jsem si celkem jistý, že ještě nějaké čekají na objevení. Prostě lepší osobák na kempování není.
CHYBA! Nejezděte do Německa po dálnici, pokud převážíte kontraband. Sebevětší množství přihrádek vám nepomůže. Němci totiž už nějakou dobu kontrolují východní hranice. Zloději jezdí po okrskách, celníci po dálnicích.
Večer před odjezdem přišlo na přípravu semínek. Protože příští měsíce v Berlíně hodlám poznávat místní komunitu kolem konopí a sdílet to s vámi tady na Mediseeds, vzal jsem si nějaká s sebou, abych mohl zdejším pěstitelům předat symbolické poselství kanadských Indigenous v podobě semínka té nejlepší genetiky F1.
CHYBA! Když už převážíte semínka, třikrát se zamyslete nad tím, v čem je převážíte, a pak se nad tím znovu třikrát zamyslete. Nenapadne-li vás lepší skrýš, než přihrádka pod postelí v podlaze, jakkoliv je plná olejů, wd-čtyřicítek a dalších nádob, nevozte je radši vůbec.
Semínka připravena, auto nabalené, nádrž plná, můžu vyrazit. Je krásné počasí, motor Tatanky přede jako kotě, v reprákách buší Led Zeppelin. Těším se, co mě čeká a dělám si mentální mapu všeho, co bych rád zažil, navštívil, potkal, a realizoval v příštích měsících. Pár kilometrů před hranicemi zapadá slunce a do Berlína zbývají ještě dvě hodiny, takže zastavuju na poslední polské benzínce natankovat trochu kofeinu.
CHYBA! Nejezděte do Německa přes Polsko v autě s českou SPZ, pokud vy a vaše auto vypadáte mírně řečeno pofidérně.
CHYBA! A už vůbec ne v noci!
Jedu ve tmě a dálnice, teď už téměř prázdná, se zužuje na jeden pruh, aby mohla policie každé auto zastavit, a buď poslat ke kontrole, a nebo nechat pokračovat dál. Připravuju si všechny doklady, ale nepotřebuju je. Policista mává, ať jedu.
Tak jedu.
Probuzen dávkou adrenalinu plachtím stabilní rychlostí 110km/h po Autobahn, připadá mi, že s autem už jsme jeden muž-stroj. A vyblikává mě auto. Jedu moc rychle? Moc pomalu? Zapomněli mi zkontrolovat občanku?
Na skle je nějaký nápis v němčině, a potom se objeví i v angličtině: FOLLOW ME…
Přijíždíme na celnici. V tuto chvíli jsem komplet pod kontrolou stresových hormonů a spoustu věcí mám v mlze. Už teď jsem se dopustil tolika chyb, že je nebudu dál psát. Navíc, na všechny chyby nasekané při prohlídce na celnici budu ještě postupně přicházet.
Zastavuju v hale a stahuju okno.
(ve velmi špatné angličtině)
Vezete nějaké drogy?
Jen svůj tabák.
Vodku?
Ne.
Zbraně?
Ne.
Celníci, neuspokojení mými odpověďmi si se zájmem začali prohlížet Tatanku.
Vystupte si a všechno z vozu ven.
Stůl se tak rychle plní obsahem auta od audiokazet po plynový vařič a toaletní papír. Mezitím se několik celníků pustilo do útrob auta jako smečka komisařů Rex.
Vypadá, že ti, kteří doteď stáli opodál, nebo seděli v kanceláři, se přišli podívat, co to sem přijelo za magora.
Netrvalo dlouho a zatímco si jeden z nich se zájmem prohlížel moji tabatěrku, viděl jsem, jak další vytahuje pytlíčky a skládá je na stůl.
What is it?
Seeds.
Seeds of what?
Cannabis.
AHA! SAMEN!
V tu chvíli byli celníci tak rádi za úspěšný nález, že na malý moment jsem jim to téměř přál. Potom, co mi položili ještě pár otázek, si potřásli rukami, a odnesli si semínka s sebou do kanceláře. To už mi v hlavě naplno probíhaly děsivé scénáře důsledků, jaké tohle bude mít.
Mezitím si jiný celník zblízka prohlížel obsah alobalového pytlíčku. A v tom jsem si vzpomněl, že jsem vzal svému ubytovateli v Berlíně kostičku domácí čokolády s houbovou příchutí jako dárek z českých lesů. Jednu kostičku. Dělal jsem, že o tom nevím, protože mě zajímalo, jak budou testovat v čokoládě přítomnost psilocybinu a krátce jsem se pobavil při představě, že to některý z nich zkusí na sobě.
A pak čekání…
A přišlo testování na drogy. Tuhle chybu jsem naštěstí neudělal.
A další čekání… Během kterého mě napadalo sto lepších míst a způsobů, kam jsem je měl schovat.
Prohlídka do naha. Alespoň se připravím na pověstný berlínský nudismus.
A další dlouhé čekání…
A následovaly papíry, a pak zase papíry.
A čekání, a čekání, …
A když byla taková zima, že jsem se klepal jako na WC ve stanici Zoo, tak mě nakonec pustili. S vědomím, že jsem několika celníkům zajistil dobrou zábavu v jinak nudné noční šichtě, jsem jel dál a dojel jsem, bez semínek, už ani nevím jak.
Tomu všemu se dalo předejít, kdybych poslouchal ty, kteří mě před tímhle nesmyslným nápadem varovali. Vezměte si z toho, prosím, ponaučení. Schengen neschengen, Němci kontrolují.
Napsat komentář